Integrační proces v pojetí západoafrického komunitárního prostoru klade důraz na volný pohyb osob, přesněji řečeno na "volný pohyb státních příslušníků Společenství", který je považován za jeden z pilířů subregionální integrace. Obě hlavní západoafrické integrační organizace (ECOWAS a UEMOA) zakotvují toto právo na svobodu ve svých různých dokumentech. Kromě právních textů existují také politické nástroje a další iniciativy podporující volný pohyb osob v západoafrickém prostoru. Budeme se tedy zabývat posvěcením svobody pohybu osob v právních nástrojích prostoru ECOWAS a UEMOA na jedné straně (1) a její podporou v politických nástrojích na straně druhé (2). 
1. Zakotvení svobody pohybu osob v právních nástrojích oblasti ECOWAS a UEMOA 
Základní právo státních příslušníků prostoru společenství ECOWAS a UEMOA na volný pohyb v rámci členských států těchto společenství bylo od počátku zakotveno ve smlouvách, které tyto organizace založily. Zakladatelé organizací západoafrických společenství byli přesvědčeni, že v západní Africe je migrace součástí historie, kultury a každodenního života30 , a proto považovali migraci za prostředek k posílení regionální integrace v tomto prostoru. 
1.1. Uznání v regionu ECOWAS 
Hospodářské společenství západoafrických států (ECOWAS) přijalo ambiciózní právní rámec upravující migraci v regionu. Bylo založeno v roce 1975 s cílem podpořit vytvoření společného socioekonomického prostoru pro místní obyvatelstvo. Smlouva o založení ECOWAS byla podepsána 28. května 1975 v Lagosu. Článek 2 odst. 2 písm. d) smlouvy z roku 1975 stanoví, že "(...) činnost Společenství se bude postupně týkat: odstraňování překážek volného pohybu osob, služeb a kapitálu mezi členskými státy". Článek 27 dále potvrzuje jako dlouhodobý cíl zavedení občanství Společenství s automatickým udělováním občanství všem osobám, které mají nárok na občanství. 
občanům členských států31. Tento pojem "občan Společenství" byl o sedm let později předmětem protokolu A/SP3/5/82, který jej definoval a upřesnil jeho obsah. 
Dne 24. července 1993 byla přijata revidovaná smlouva s těmito cíli: a) podporovat spolupráci a integraci mezi členskými státy s cílem vytvořit hospodářskou unii v západní Africe, b) udržovat a zvyšovat hospodářskou stabilitu, c) podporovat vztahy mezi členskými státy a d) přispívat k rozvoji afrického kontinentu. Podle ustanovení článku 3 revidované smlouvy tedy Společenství považuje za jeden z klíčových kroků k dosažení těchto cílů "odstranění překážek volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu, jakož i práva pobytu a usazování mezi členskými státy". Článek 59 uvedené smlouvy zavádí občanství ECOWAS a právo vstupu, pobytu a usazování pro občany Společenství: "Občané Společenství mají právo vstupu, pobytu a usazování a členské státy se zavazují, že tato práva občanům Společenství na svých územích poskytnou v souladu s ustanoveními protokolů k této smlouvě. 
Pro doplnění Smlouvy z roku 1975 v oblasti volného pohybu osob se členské státy v roce 1979 dohodly na přijetí Protokolu o volném pohybu osob, právu pobytu a usazování a dodatkových protokolů. Z právního hlediska je dodatkový protokol akt, který doplňuje nebo mění zakládající smlouvu. Jsou do ní začleněny, ale platí pouze do budoucna. Mají stejnou závaznost jako samotná zakládající smlouva. V roce 1979, čtyři roky po vzniku Společenství, tak členské státy podepsaly v Dakaru Protokol o volném pohybu osob, právu pobytu a usazování s cílem umožnit volný pohyb občanů ECOWAS32 v rámci regionu. Tento text stanoví, že všichni občané Společenství mají po uplynutí přechodného období 15 let ve třech etapách právo na vstup, pobyt a založení podniku v členských státech. V první fázi se ruší vízová povinnost pro pobyty občanů Společenství v členských státech do 90 dnů33 . Druhá etapa upravuje právo pobytu občanů Společenství na území Společenství za účelem hledání a nástupu do zaměstnání34 . Třetí etapa umožňuje zakládání podniků tím, že občanům Společenství uděluje právo vykonávat hospodářskou činnost v jiných členských státech35.